Rtyně v Podkrkonoší
První písemná zmínka pochází z roku 1358. Osada byla poddanskou vsí hradu Vízmburka, který založil ve 2. pol. 13. stol. Tas ze Skalice. Dalšími vlastníky panství byli od roku 1330 páni z Dubé, dále Špetlové z Janovic, Pernštejnové a od roku 1544 Smiřičtí. Po Bílé hoře pak Trčkové z Lípy a od roku 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Dominantou města je unikátní, 30 metrů vysoká dřevěná zvonice z roku 1592, vystavěná bez jediného kovového spoje. V městském muzeu se nacházejí expozice věnované hornictví, které 400 let ovlivňovalo život města, a selskému povstání z roku 1775, v jehož čele stál rtyňský rychtář Antonín Nývlt Rychetský.
